(1746 -1801)
Karel Stamic (1746 -1801)
Karel, prvorozený syn zakladatele tzv. mannheimské školy Jana Václava Stamice, se narodil roku 1745 v Mannheimu. Karel se už v necelých sedmnácti letech stal druhým houslistou proslulého mannheimského orchestru a na tomto místě setrval až do roku 1770. Tehdy se spolu se svým mladším bratrem Antonínem vydal do Paříže. V následujícím roce byl Karel jmenován dvorním skladatelem a kapelníkem vévody Louise de Noailles a s výjimkou několika koncertních cest působil v jeho službách až do roku 1777. V Paříži Karel pilně komponoval, některá z jeho děl zazněla i na slavných Concerts spirituels, kde se oba bratři Stamicové po řadu let uplatňovali jako sólisté a často vystupovali i v duu. Antonín ovládal virtuozně jak housle, tak violu, Karel si od svého pařížského působení zvolil za své koncertní nástroje violu a violu d´amore. Hrou na tyto nástroje se také nejvíce proslavil. Z Paříže odešel Karel Stamic do Londýna a odtud se po dvou letech odebral do Haagu, kde působil u dvora prince Viléma V. Oranžského. Od roku 1785 podnikal četné koncertní cesty zejména po německých městech. Navzdory rušnému životu cestujícího virtuosa zanechal rozsáhlé dílo, jehož těžiště je v symfoniích, koncertech a koncertantních symfoniích.
Karel Stamic byl spontánní talent spíše improvizátorské povahy. Mnohé se v jeho díle opakuje a navrací, takže se zdá, že mnohdy pro různá pódia psal svou skladbu několikrát a snad i podle paměti. Mnohé jeho skladby byly pokládány za díla jeho otce a zase naopak. Z jeho děl jsou pozoruhodné rovněž již zmíněné koncertantní symfonie, které v sobě slučují jak jistotu symfonické stavby, tak i rozevlátost invence velikého virtuosa.