(1709-1786)
František Benda (1709-1786)
František Benda byl prvorozeným synem Jana Jiřího Bendy, muzikanta a tkalce ze Starých Benátek nad Jizerou. Základy hudebního vzdělání získal v Drážďanech a v Praze, jako gymnazista pražských jezuitů. Roku 1726 odešel do Vídně, a odtud, aby se vyhnul lokajské službě, uprchl do Varšavy (1729), kde působil jako kapelník. Roku 1733 se stal členem kapely korunního prince Friedricha Pruského v Rheinsbergu, pozdějšího pruského krále. V letech 1771-1786 byl v této kapele koncertním mistrem a dvorním skladatelem.
Jako houslista se Benda vyznačoval brilantní virtuozitou a neobyčejně zpěvným tónem, celkovou hudebností a vnímavostí. Jako autor uplatňoval živé prvky české světské melodiky a rytmiky, čímž se odpoutal od svých vzorů Vivaldiho a Tartiniho. Rozvíjí melodičnost a zpěvnost, hlavně v adagiových větách, a v houslových skladbách dochází až k náznakům sonátové formy.
František Benda je považován za předchůdce klasicismu, a protože vychoval přes 30 žáků, také za tvůrce berlínské houslové školy. Zkomponoval 15 houslových koncertů a více než sto dalších skladeb pro sólové housle (sonáty, triové sonáty, capriccia). V symfoniích dodržuje tehdy v severním Německu oblíbený třívětý typ barokní sinfonie neapolské.