(1765-1815)
Jakub Jan Ryba (1765-1815)
Rod Rybův pochází z jihozápadních Čech, z Klatov a Nepomuku. Jakub Jan se narodil 26. října 1765 v Přešticích. Zde mu začal jeho otec, učitel a hudebník, dávat základní hudební vzdělání. Když bylo Jakubovi šest let, přestěhovali se Rybovi do Nepomuku, rodného města jeho otce. Zde zpíval ve sboru, hrál na housle i klavír, později na varhany a otec jej zasvětil do základů harmonie. Později Jakub studoval v Praze v bezplatném piaristickém semináři, navštěvoval produkce tehdejších vynikajících výkonných hudebních umělců, se svým profesorem provozoval hudbu, a také komponoval. Složil zde 12 klavírních koncertů, 24 kvartety, kvintet, 4 koncerty, 8 serenád, množství menuetů a německých tanců, četné písně, zpěvohru, mši a jiné duchovní skladby. Některé skladby psal bez partitury rovnou do hlasů, během dne složil i rozměrnější dílo, jež pak bylo ještě týž den prováděno.
V r. 1785 musel Ryba na přání svého otce Prahu s hořkým srdcem opustit. Poté krátce pobýval v Nepomuku a později v Mníšku pod Brdy, kde uplatnil i své vlastní kompozice a také se zde pravděpodobně seznámil i s některými díly Wolfganga Amadea Mozarta. V r. 1788 se odebral do Rožmitálu, kde se za onemocnělého starého učitele hledal nástupce. Tam se také Ryba r. 1790 oženil s Annou, dcerou rožmitálského purkrabího Jana Laglera.
V Rybově době sídlil na rožmitálském zámku hospodářský, berní a soudní úřad správy arcibiskupského panství; hudba se provozovala v novějším rožmitálském kostele sv. Jana Nepomuckého na náměstí. Tehdejší duchovní správce Kašpar Zachar (+1803) však nebyl přítelem nového školního zřízení. Stačilo mu, že děti umějí ministrovat, zpívat a odříkávat křesťanskou nauku, neptal se, zda vše chápou. “Zásady mé a farářovy se liší jako černá a bílá barva”, napsal Ryba. Vleklé spory s farářem zejména po intervenci farářových nadřízených postupně ustaly, pokračovaly však spory s vrchností, spojené zejména s nedostatečným finančním zajištěním školy.
Přestože Ryba napsal přes třicet mší různých typů, nejznámější se stala Česká vánoční mše “Hej, mistře, vstaň bystře” (1796), která byla zřejmě poprvé uvedena právě v Rožmitále. I v mnoha dalších chrámových skladbách, nešporách a áriích zhudebňoval Ryba jako český vlastenec české texty - jak sám napsal, "…z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský požitek ani zpívající, ani poslouchající..." Na rozdíl od jiných mší J. J. Ryby, jež jsou umělecky mnohem náročnější a originálnější, rozhodl se v této mši záměrně použít co nejprostší skladatelské techniky, využívá často motivů z lidových pastorel, ale i z pastorálních kompozic dobových skladatelů, a tak lze i toto dílo zařadit k tzv. betlémským mším. Zároveň ale lze Rybovu mši připojit k těm klenotům české kultury, jež v době obrození přispěly k našemu národnímu uvědomění.
V závěru svého života byl Ryba nemocen, častěji se stranil lidí, chodil na procházky po okolních lukách a lesích, většinou sám. V sobotu 8. dubna 1815 vstal časně ráno, políbil ženu jako obvykle, vzal si s sebou knížku a odešel. Zúčastnil se jitřní mše v kostele Povýšení sv. Kříže jako obvykle a nikdo na něm nepozoroval nic neobvyklého. Domů se však již nevrátil. 10. dubna jej našli v lese nad Voltuší mezi hustým, téměř neproniknutelným houštím. Podřezal si břitvou tepny na krku a obou zápěstích. Hrob byl Jakubu Janu Rybovi jako sebevrahu vykázán na "starém krchově", někdejším morovém hřbitově, severozápadně od Starého Rožmitála. V r. 1855, z podnětu jeho syna Josefa Arnošta Ryby, universitního profesora a očního lékaře, se farář Jan Fähnrich postaral o přenesení ostatků na nový starorožmitálský hřbitov.